Koně, koníci i poníci

Hříbě

 Jan Schneider 

***
 Johny mi dal k svátku krásný hříbě,

že jsem dítě, tak prej si mám hrát.

Snad ukryju slzy v černý hřívě,

jinak se mi Johny bude smát.

***

Johny říká, to hříbě je po ní,

je to mrňous velkej jako ponny.

Snad se ho ta holka nebojí,

jó zkuste žít mezi kovboji.

***

 Dlouhán Johny, ten se jenom směje,

těm svým koním těm on rozumí,

neví ale, co se ve mně děje,

z očí mi to přečíst neumí.

***

 Jako by se někdy bála koní,

její hříbě jmenuje se Johny.

Hříbat, těch se holky nebojí,

jó zkuste žít mezi kovboji.

***

 Až se hříbě stane rychlým hřebcem,

ze sedla ho párkrát vyklopí,

pak mu možná trochu svitne v lebce,

Johny mojí lásku pochopí.

***

Už svatební zvony v dálce zvoní,

Johny svatbu má a neví o ní.

Vdavek těch se holky nebojí,

jó zkuste žít mezi kovboji